Bývaly doby, kdy se tabák nejen kouřil, ale v domácnostech nacházel i další, druhotné využití. Stejně tak popel z něj, který většinou považujeme za odpad nežádoucí, obtížný a nepoužitelný. Své uplatnění nacházel zejména popel vzniklý při spalování dřeva - ten se po domácku používal hodně a to nejen k posypávání zmrzlých cest před domem.

POUŽITÍ POPELA:

• Jemný cigaretový popel bez větších kousků lze nasypat na měkký hadřík a úspěšně s jeho pomocí leštit zašlé stříbro, alpaku a další kovy. Máte-li k dispozici popel dřevěný, také bez hrubších částic, má stejné účinky jako cigaretový.
• V dobách, kdy ještě neexistovaly zubní pasty, se popelem čistil i chrup. To snad raději nezkoušejte, leda byste se ocitli na pustém ostrově.
• Hodně se věřívalo na to, že popel je výborné hnojivo. Je v tom samozřejmě kus racionální úvahy - ve zbytcích po hoření zůstává část minerálních solí a minerálních látek. Dodnes se dřevěným popelem úspěšně prokládá kompost, malý díl můžete přimíchat i do zeminy pro květiny.
• Tabák, zejména dýmkový, se používal kdysi jako prostředek proti molům. Do šatníku se dával celý pootevřený balíček. Komu nevadí, že veškerá garderóba bude mít kuřácké aroma, ten může experimentovat i dnes.
• Zvláštním způsobem se využívaly nedopalky cigaret proti mšicím. Střádaly se v zavařovací sklenici s vodou, a když nabyl roztok patřičné barvy, konzistence a odpudivý zápach dosáhl maxima, použila se tekutina jako postřik na postižené rostliny. Někteří zahrádkáři tuto metodu používají i dnes.

Také se vám stalo, že jste se nedočkali úrody angreštu, protože plody i větévky se počátkem léta pokryly bílým povlakem, který časem zhnědl? Příčinou je tzv. AMERICKÉ PADLÍ ANGREŠTOVÉ. Optimální pro jeho výskyt je teplota 20-22°C (ideální počasí jsou pro něj bouřky, mlhy, přeháňky a silné rosy). Infekci naopak brání silný déšť, nízké nebo příliš vysoké teploty a nízká vzdušná vlhkost. Ochrana spočívá ve výběru stanoviště a vyrovnané výživě (pozor na přehnojování dusíkem!). Napadené části je nutné zlikvidovat. U silně ohrožených výsadeb se vyplatí ošetření před rašením, po narašení a nejméně 2x po odkvětu (interval mezi postřiky je 5-10 dnů). Aplikovat lze biologické přípravky jako je Bioton a Biosan (používají se při výskytu padlí na plodech), chemické se aplikují po sklizni, před rašením a před květem, případně po odkvětu a použít můžete například tyto: Bayleton 25WP, Beaton 25WP, Rubigan 12EC, Karathane LC, Fundazol 50WP.

Dříve byl běžně rozšířený názor, že meruňky snášejí řez velmi špatně. Tato zkušenost ovšem vyplývala z nevhodné aplikace řezu. Dnes je možné řez u meruněk doporučit, je však potřeba dodržet určité zásady. Prakticky všechny peckoviny jsou citlivé na infekci patogenními houbami a bakteriózami, které do stromu vnikají ranami. Na větvích se pak tvoří nekrózy, objevuje se klejotok. Následně dochází k předčasnému odumírání větví a dokonce i celých stromů (mrtvice, apoplexie). K nejsinější infekci dochází zejména tehdy, řežeme-li stromy v době vegetačního klidu. Meruňky proto neřežte v zimě a brzy na jaře - začněte až koncem března nebo v dubnu, přičemž záleží na vývoji počasí.  Výjimkou je pouze výchovný řez při výsadbě stromku - vhodná doba pro řez je v tomto případě vhodná až v době rašení, kdy již začíná proudit míza. Pokud si budete počínat opatrně, můžete stromy řezat  i v době květu a po odkvětu (pozor na odrolení květů či plůdků!). Na druhou stranu tak můžete v případě přeplození regulovat násadu plodů (zvýšíte tak jejich výslednou kvalitu). V průběhu vegetace (nejpozději koncem srpna) je možné provádět i tzv. letní řez, který částečně oslabuje vzrůst stromů a zároveň usnadňuje sklizeň a řez v dalších letech.

RADY:

• Koupili jste si mladý stromek s nízko zapěstovanou korunou, případně nejste spokojeni s jejím tvarem? Potom se nebojte a zapěstujte si novou korunu. Vždy ale myslete na to, že všechny budoucí kosterní výhony mají mít mezi sebou větší rozestupy.
• Nejen u meruněk, ale prakticky u všech dřevin je nutné řezat větve i jednotlivé výhony na tzv. větevní kroužek. Jen tak se budou řezné rány rychle a dobře hojit. Tzv. věšáky (čípky) jsou nezřídka příčinou vzniku nekróz a hniloby.
• Lépe se hojí čisté řezné rány. Opatřete si nejprve ostré a kvalitní zahradnické nůžky. Větší řezné rány po pile se mají začistit (ostře seříznout) zahradnickým nožem.
• Zejména větší řezné rány - o průměru větším než je pětikoruna - pečlivě zatřete vhodným přípravkem. Rány se pak lépe zahojí a nedochází k infekci.

Únor je čas, kdy je třeba začít s přípravou zeleninové sadby. U déle předpěstovávaných druhů (celer, paprika, rajče) se vyplatí výsev do skleníku nebo pařeniště, nebo i do truhlíku v bytě za oknem. Vzhledem k tomu, že semenáčky jsou citlivé na přebytečný obsah živin, nelze semena vysévat do běžného substrátu. Použijte jen takový, ve kterém je nízká hladina solí. Jakmile rostlinkám narostou děložní lístky, případně první pravé lístky, přepíchejte je do hrnků nebo jiných nádob. Oblíbené jsou tzv. sadbovače - multiplata, protože manipulace s nimi  včetně sazenic je velmi snadná. Výsev zalijte měkkou vodou (nejlepší je dešťová nebo říční). Jakmile vzejdou, snižte teplotu, aby se rostlinky zbytečně nevytahovaly. Teprve, když jim narostou další lístky, můžete teplotu zvýšit. Ve chvíli, kdy mají pravé lístky, je třeba začít s přihnojováním. Ideální jsou kapalná kombinovaná hnojiva přidaná do zálivky. Vhodný je Vegaflor, Harmavit a Kristalon. Při nadměrném slunečním zářením nezapomeňte skleník nebo pařeniště zastínit stínovkami nebo netkanou textilií. Případně můžete použít ztmavující postřik skel. Před výsadbou na stanoviště je nutné sazenice otužit. Nejprve snižte teplotu o 2-4°C, nejlépe větráním. Pár dnů před výsadbou rovněž omezte zálivku, aby se kořeny připravily na méně příznivé podmínky.

RADY:

• Povrch nádob (případně truhlíků) s vysetým osivem se vyplatí přesypat pískem, perlitem nebo rašelinou - první dva omezují růst řas na povrchu.
• Při první zálivce čerstvě vzešlé sadby můžete do vody přidat fungicidní přípravek (Supresivit, Previcur), zamezíte tak padání klíčních rostlinek.

DVĚ RŮZNÁ POJETÍ FILOZOFIE....

1. TOMÁŠ AKVINSKÝ: FILOZOFIE SLUŽKOU TEOLOGIE:

Tomáš Akvinský (1225-1274) se snažil vyřešit velký problém, který vznikl během 12. a 13. století. Do Evropy se vrátil monumentální systém aristotelské vědy a filozofie (doplněný islámskými učenci) a způsobil otřes v náboženských dogmatech. Zdálo se , že poznatky rozumu se rozcházejí s biblí a církevním učením. Tomáš chtěl obnovit harmonii mezi náboženstvím a filozofií, mezi vírou a rozumem. Vytvořil proto vlastní rozsáhlý filozofický systém, ve kterém použil Aristotelovy pojmy a myšlenky tak, aby byly v souladu s křesťanstvím.

PROHLÁSIL: " Rozum je vždy slučitelný s náboženskou vírou, a proto filozofie (a věda) může být využita jako nástroj pro teologická zkoumání. Pomocí rozumu lze nezvratně dokázat i Boží existenci. Výjimku tvoří pouze několik mysterií - velkých tajemství, která jsou rozumově nepostižitelná - tedy stojí nad rozumem." (např. prvotní hřích a Kristovo vtělení)

Filozofie tedy byla podle Tomáše pokračováním teologie jinými prostředky. Tomáš rehabilitoval " filozofujicí rozum", aby ho postavil do služeb víry. Bývá proto obviňován, že učinil z filozofie " služku teologie"

2. WILLIAM OCCAM - UČENÍ O "DVOJÍ PRAVDĚ":

W. Occam (1290-1349) se postavil ostře proti názorům Tomáše Akvinského a zboural všechny jeho pracně vydobyté filozofické jistoty.Podle Occama neexistuje žádná vazba mezi filozofií a teologií, mezi vírou a rozumem. Hmotný vesmír je poznatelný výhradně pomocí zkušeností a rozumového myšlení (tedy pomocí filozofie a vědy). Naopak náboženská dogmata (jimiž se zybývá teologie) jsou rozumem nedokazatelná, a proto mohou být jen předmětem víry (to platí i pro samotnou existenci Boha). To bylo příliš radikální stanovisko, takže Occam byl prohlášen za kacíře a vyobcován z církve. Occam ovšem pokračoval v bořitelském úsilí a doslova vymetl celou středověkou filozofii. Zamítl přebujelé scholastické teorie a pojmy jako rody, druhy, ideje, iniverzálie, substance, esence, formy a přirozenosti. Zároveň rozpoznal i základní omyly v Aristotelově fyzice - zavrhnul tvrzení, že nebeská tělesa jsou tvořena z jiné látky než Země, popřel Aristotelovu nesprávnou teorii pohybu a jako první v Evropě přišel s myšlenkou setrvačnosti těles. Occamovy myšlenky během 14. století dále rozvinuli učenci pařížské univerzity, zejména Jean Buridan a MIKULÁŠ ORESMUS ( 1320-1392 - jako první přirovnal vesmír k obrovskému, dokonale vyladěnému hodinovému stroji), kterým se podařilo vytvořit nové pojetí fyziky a přírodních zákonů. Stali se tak přímými předchůdci Galilea Galileiho. V novověku tedy nakonec zvítězilo Occamovo pojetí filozofie.

Několik největších městských aglomerací USA se nachází přímo na jednom z nejnebezpečnějších geologických zlomů této planety. Kaliforňanům žijícím podél zlomu San Andreas hrozí ničivé zemětřesení.

Na první pohled se ulice města Taftu ve střední Kalifornii nijak neliší od ulic jiných severoamerických měst. Široké ulice lemují domky a zahrádky, před nimi parkují auta a mezi sloupy pouličního osvětlení jsou pravidelné mezery. Ale něco je v nepořádku. Při pozornějším pohledu je jasné, že lampy nestojí přesně v zákrytu a na některých místech je nerovná i ulice, jako kdyby se roztahovala do stran. Došlo k tomu proto, že město Taft , tak jako mnoho velkých měst v Kalifornii a také část rychlodráhy v oblasti Sanfranciského zálivu, leží na zlomu v zemské kůře, který se přes Spojené státy táhne v délce 1050km a nazývá se SAN ANDREAS.

BYLINNÉ KOUPELE

Čištění je první a základní činností vnější péče o pleť. Aromatická bylinková koupel je jednou z nejpříjemnějších a zároveň léčivých cest, jak toho dosáhnout. Můžete zvolit byliny k oživení a stimulaci oběhu či k uvolnění a zklidnění svalů, připravit tělo na klidný noční odpočinek. Můžete si vybrat bylinky ke zklidnění pokožky nebo čistě jen pro dobrý pocit z jejich vůně. Pokuste se udržet teplotu vody stejnou jako je teplota vašeho těla - bude-li lázeň příliš horká, pokožka se bude potit a nebude absorbovat žádnou z terapeutických bylinných látek. Pro dosažení nejlepšího účinku odpočívejte ve vodě nejméně 15 minut. Ačkoli představa vonných listů a květů nasypaných přímo do koupele je romantická, raději to nedělejte - z takové koupele totiž vystoupíte jako bytost z bažin z kousíčky bylin na celém těle. Lepší je použít některý z následujících způsobů:

• BYLINNÉ KOUPELOVÉ PYTLÍČKY

Nejjednodušší způsob, jak přidat bylinky přímo do koupele, je zavěsit 2-3 pytlíčky bylinného čaje na kohoutek nebo ponořit malé napařovací "vajíčko" na čaj naplněné bylinkami do vody. Jinou možností je hrst bylin uprostřed mušelínového nebo gázového čtverečku, jehož rohy jsou dobře svázány a tvoří polštářek. Přidáme-li dlouhé poutko, můžeme jej zavěsit na kohoutek s teplou vodou, takže voda může polštářkem protékat. Pro trvalejší použití si ušijte pytlíček se stahovací šňůrkou ze čtverců o velikosti 10x8cm z mušelínu nebo gázy. Naplňte jej bylinkami podle výběru - čerstvými nebo sušenými - a dávejte ho na kohoutek s teplou vodou. Udělejte šňůrku poutka dost dlouhou, aby se pytlík smáčel ve vodě a i nadále uvolňoval své prospěšné látky. Použijte jednu bylinu nebo směs nejvíce 4 druhů bylin na jednu koupel.  Pro tření pokožky přidejte do bylinkového pytlíčku trochu jemných ovesných vloček a otrub. Třete jím tělo na konci koupele. Bylinné koupelové pytlíčky jsou pro opakované použití. Důkladně je vysušte po každé koupeli a vyměňte obsah, když už je vůně příliš mdlá.

• BYLINNÝ KOUPELOVÝ NÁLEV

Místo bylin přímo do koupele můžete extrahovat jejich terapeutické účinky vyluhováním 275g sušených nebo velké hrsti čerstvých bylin v 570ml vroucí vody. Nálev nechte alespoň 10 minut odstát a pak ho nalejte do koupele.

• OCTOVÉ KOUPELE KE ZKLIDNĚNÍ POKOŽKY

Octové koupele uklidňují svědění a namožené svaly a zvláčňují kůži. K dosažení těchto účinků přidejte do koupele 225ml následující směsi: Přiveďte 570ml octa a hrst čerstvých koupelových bylin k varu a pak vše nechte přes noc louhovat, sceďte a uchovejte v uzavřené lahvi.

• MLÉČNÉ KOUPELE PRO ZMĚKČENÍ POKOŽKY

Dejte 45ml sušeného mléka do jemného gázového nebo mušelínového pytlíčku spolu s 50g sušeného nebo 110g čerstvého květu černého bezu, heřmánku nebo lipových květů. Jinou možností je nálev z čerstvých květů v 275ml studeného mléka louhovaných po dobu 2 hodin - po scezení mléko přidejte do koupele.

• LÉČEBNÉ OLEJOVÉ KOUPELE

Přidáte-li 5-10 kapek éterického oleje do lázně, budete moci ležet v oparu vůně a cítit její prospěšnou sílu. Použít můžete například geraniovou, eukalyptovou, cypřišovou nebo citronovou silici. Kápněte silici do vody teploty vašich rukou a jemně zašplíchejte. Nepřidávejte silice pod tekoucí horkou vodou, protože by se odpařily. Teplota vody má rovněž svůj význam. Uvolňující sedací lázeň by měla mít teplotu o málo nižší, než je teplota krve. Pro povzbuzující koupel použjte teplotu okolo 29°C. Jestliže bude teplota vody moc nízká (nižší než pokojová teplota), silice se nebudou dobře odpařovat. Velmi horká lázeň oslabuje naopak tělo a způsobuje stárnutí pokožky.  Pro suchou kůži přidejte silice s 15ml mandlového oleje, pro větší rozptýlenost přidejte silice s 15ml mléka, pro pěnivou koupel přidejte silice s 15ml jemného tekutého mýdla nebo dětského šamponu.

• BYLINNÉ SAUNY

Byliny bohaté na éterické oleje budou uvolňovat své látky v teple sauny. Kbelík s vodou zaprašte směsí bazalky, eukalyptu, levandule, aloisie, borovice, rozmarýny, růžových lístků, šalvěje či tymiánu.